Jak doba plyne, stárne nám i naše hra a co bylo dříve nemyslitelné, stává se skutečností. Objevují se nové aplikace, wigo už nehoníme s notebookem a GPS senzorem, ale v klidu ho odehrajeme na svém smartfounu. Nevrháme se střemhlav za šipkou do křoví, ale najdeme si pohodlně cestu až ke keši na nově aktualizované mapě. Multinu neluštíme na papíře doma, ale máme na to aplikaci v mobilu, stejně tak jako na stovky šifer, u kterých bychom si dříve bez počítače nevěděli rady. Geocaching je pohodlnější a tak láká i spousty nových hráčů. Někteří se ale nechají zlákat pěkným číslem ve statistikách na rozdíl od pěkného výletu, či radosti z vyluštěné mysterky a tak si díky novým aplikacím a široké komunitě hráčů najdou cestu ke keškám i jinak, než to owneři zamýšlejí. No a nakonec se na blogu “Za Šipkou” objeví fotka Tomášovo smartfounu, kde na nás vesele vedle sebe svítí aplikace “Where You Go” a “Fake GPS” (jistě je jejich poloha na ploše telefonu čistě náhodná a Tomáš kombinaci těchto aplikací nepoužívá k nekalému získávání souřadnic keší) . Pojďte se tedy zamyslet nad dnešní poctivostí hry a přečtěte si pohledy na jeden den s geocachingem dvou rozdílných hráčů. Postavy jsou možná smyšlené, ale i tak se Vám doufám bude článek líbit.
Monika – 19 let
Ahoj, jmenuji se Monča a ke geocachingu jsem se dostala minulý rok, když jsem na procházce se psem Hugem potkala dva kluky, kteří se vrtali v pařezu nedaleko lesní stezky. A bylo to. Dozvěděla jsem se, co to geocaching je a že na něj potřebuju nějakou tu džípíesku. Tu ale nemám. Naštěstí mám doma ale starší počítač a tak jsem po nastudování geowiki a po zdárné registraci mohla spatřit mapu mého okolí. Díky mé tiskárně jsem si mohla svou první keš označit v mapě a vytisknout. Sice můj první pokus o odlov nevyšel, ale to nevadí, doma jsem vše ještě řádně prozkoumala na mapách. Po řádném přeměření jsem zjistila, že keš se nachází přibližně 20 metrů od hlavní cesty, což odpovídá mým třiceti krokům. A bylo to…po patnáctiminutovém hledání byla moje. Měla jsem z ní obrovskou radost. Dnes už mám odloveno kolem 50 keší, vše za pomoci mapy a domácích příprav…a co budu dělat dnes?
Dnes se podívám na zub jedné mysterce…zadání je celkem jednoduché, šifru jsem vyluštila celkem rychle a tak se hned ráno vydávám s Hugem do terénu. S sebou mám samozřejmě vytištěnou mapu řádně označenou svými poznámkami, dohledala jsem i číslo domu, kde by se měla další stage nacházet a podle street map by měl být na místě nějaký okap. Hint sice ke stagi není, ale uvidíme. Po cestě si doplním ještě dvě indicie jedné dlouhé multiny.
Vyrážím a podle mapy nacházím první část multiny…je to u domu s bílou střechou a tak jednoznačně opisuji číslo popisné a vyrážím dál. Další místo mi také nedělá problém, na rohu další ulice ciferuji z tabulky názvu ulice čísla popisné domů, které se v ní nachází. Konečně jsem dorazila až ke stagi mysterky a nenápadně prohledávám okap. Ale nic, nikde nic a z protějšího domu vyráží kluk a zapaluje si před domem cigaretu. Chvilku si hraju s Hugem, ale když neodchází, mizím za roh ulice. Po chvilce se vracím ke známému okapu a vzduch je čistý…ale tady to není…rozšiřuji okruh hledání a nakonec nahmatávám malou filmovku na mřížce sklepního okénka. A mám to…mizím do bezpečné vzdálenosti a na lavičce opatrně otvírám schránku a vytahuji zalaminovaný papírek s další šifrou. Vyklubala se z toho morseovka a já vytahuji z desek tabulku s danou šifrou a luštím…naštěstí to mám po roce hledání už celkem zmáklé a tak jsou další souřadnice na světě. Už se těším, až se mrknu doma do mapy, kam mě tahle keš zavede dál. Pro jistotu si ještě papírek fotím do svého tlačítkáče a filmovku nenápadně vracím na své místo. S Hugem vyrážíme k domovu a v deskách mám pár čísel do multiny a jedny souřadnice k mysterce.
Po obědě mi to nedalo a zatímco Hugo v poklidu usnul v pelechu, mrkla jsem se do map, kam že mě to mysterka dále dovede…. Ještě jednou projedu morseovku z fotky, souřadnice sedí a tak je s nadšením mlátím do map. Souřadnice ukazují za město k řece, všímám si nedaleké zákruty a odměřuji si dané místo od ní…vše si přemaluji do printnutého obrázku mapy a tisknu…vkládám do desek, budím Huga a vyrážíme. Autobusem dojedeme na konečnou a po klikaté cestičce dojdeme až k místu, kde se řeka stáčí a já začínám krokovat podle mapy zpět…po šedesáti krocích začínám zkoumat okolí. Po prohledání pár kořenů a pařezů mě zaujme lehce vyšlapané místo a dutina na menší vrbě, na kterou se hned zaměřím a dutinu prohledávám. Je zde další fimovka. Nikde ani noha a tak usedám na bobek a s Hugem vytahujeme další laminovaný papírek. Ale co to je…samé nuly a jedničky. No jo, tak na tohle připravená nejsem. Fotím tedy a pro jistotu ještě opisuji na papír. S Hugem to beru ještě na čumendu k nedalekému splavu a hurá domů. Dnes už toho víc nestihnu. Večer doma ještě z dvojkové soustavy dostanu souřadnice a koukám, kam mě další kroky povedou. Třeba už narazím i na finále. Nu nic, je pozdě, jdu spát. Tak se mějte…jo a abych nezapomněla, v létě si na brigádě našetřím nějakou tu korunu a snad si už koupím telefon s androidem, koncem prázdnin chceme s kamarády pod stan k rakouským jezerům, s chytrým telefonem mi lovení půjde jistě snadněji a v Rakousku si odlovím i nějakou tu zahraniční kešku…jen mám trochu strach, že už to nebude taková psina (viď Hugo).
Igor – 29 let
Čus, jsem Igor a kešky lovím asi rok…jo jednou jsme seděli s Frantou v hospodě a von, že po dvou pivech jde někam na event….no tak jsem šel s ním. Byla to nějaká blbá přednáška, ale měli tam pivo tak co… Všichni se tam bavili vo těch keškách a tak mi to tam vysvětlovali, no moc jsem to nepochopil, ale Franta mi hned udělal nicka přes telefon, prej bude sranda. No tak teda jo…a hele, mě se to i líbí…zase má člověk hned jinou zábavu a s klukama toho vždycky odlovíme bandu, tak mi to tam pěkně skáče, jen to logování mě nebaví…ale Franta na to má takovej skript, tak mi to tam vždycky v hospodě nabouchá.
Dneska jedeme s klukama na jednu sérku vedle Prahy…dohodli jsme se na tom minulej tejden, bylo u nás zase pivo a tam bývá vždycky prča, sejdeme se celá naše banda a už to jede. Franta dotáh v excláckej tabulce nějaký TBčka, co splašil na netu, tak jsem si to hned zalogoval, no pět jich bylo blbě, ale co. Ukecával jsem ho ještě, ať mi napráší ty souřadky tý pětkový mysterky, co už je puštěná tejden. Jenže je to prevít a nic z něj nekáplo, naštěstí si nechal telefon na stole, když šel na hajzl a tak jsem mu to vopsal z Locusu, no sranda. Teď ještě vymyslet nějakej super log, aby si owner nemyslel, že jsem to neluštil. No nic, prostě jsme se s klukama dohodli, že vodlovíme tuhle sérii, má to asi stopade, tak ať statistiky skákaj. Kolem jsou nějaký wigofky, ale to Tonda louskne doma přes telefon, prej snad tam nejsou nějaký hovadiny z terénu. Bonusovku máme taky naprášenou, tu logneme cestou tam, je to kousek od startu.
Tak teda vyrážíme, jedeme třema autama, v každým se vezeme čtyří. Vezmeme to pro jistotu ze všech světovejch stran. Na benzínce si rozdělujeme kešky, kdo co půjde, kupuju nějaký ty plechy, aby mi samotnýmu nebylo v lese smutno. Karel nám rozdal samolepky, pojmenoval nás Krutors team, přeci nebudeme drápat všechny nicky, to bysme se z toho zbláznili. Kluci mě vysazují u lesní cesty, beru bágl z kufru, načínám prvního Braníka a mířím za šipkou. V báťohu se mi válí pro jistotu čtyři petky s čerstvým logbookem, pro případ, že? Cesta mi cellkem pěkně ubíhá, pivko je ještě studený, kešky nejsou nijak dobře schovaný, navíc je to tu vydupaný jak po bitvě, takže v pohodě. Na pátý jsem se teda zasek, po marném prolízání pod smrčkem (to nemám rád, mě to vohybání nedělá dobře) čumím do Gármina a zjišťuju, že je to pětka…to si ze mě ty pitomci dělaj srandu, to mi jako nehlásili, že bych se tu měl někam sápat na dub…no nic, sundavám baťoh, vlepuju krutors tým do čersvýho logbooku a petku mrsknu pod nejbližší smrček (řádně zrytý od mého předchozího hledání). To víš, že mě uvídíš někam lízt, ownere….do Gármina přidávám poznámku a pro jistotu místo řádně označím prázdným Braníkem. No dalo to fušku, ale našel jsem všech deset a za hoďku a půl jsem už stál zase na kraji cesty.
Kluci mě zanedlouho nabírají a bereme to opět na oblíbenou pumpu…cestou drajfkujeme dvě mysterky a jednu multinu…hele, tady má v atributech dlouhej pochod, směju se i s ostatní posádkou vozu. Parkujeme na benzíně, dokupuju Braníky a bagetu, dáváme kafe a plánujeme co dál. Nakonec míříme do nedalekého města, abychom ho řádně vyčistili. Ještě na pumpě přepisujeme souřadnice a rozdělujeme se do týmů. Jdu s Frantou a finálakříme ty jejich pitomý mysterky. V parku sedí bába na lavičce, pod kterou je keš. Lehám si vedle ní a tahám tiktakovku z pod lavičky…bába na mě nevěřícně kouká a nestačí se divit…,,To je geokešing babi“ spustí na ní Franta a oba se začneme smát…babička raději zmizí…to jsme jí to dali….V pět se scházíme v místní putice. Dáváme po vydařeném dni pár piv a něco pořádného k snědku. Vyměníme si ještě field notesy a razíme domů. To byl zase den. Ale nahrabali jsme nakonec 170 krabic. Už se těším na další akci.
Jo a Máňa letí příští tejden do Amstru na školení, tak jsem jí zabalil svý rezervní razítko, aby mě tam bouchla někam do keše…to budou kluci čumět…tak se mějte a třeba někde na Megáči.
Tak to máte za sebou a já bych vás rád požádal, abyste se v diskuzi pod článkem vyjádřili, který z těchto dvou hráčů vám spíše přirostl k srdci…A jak vlastně hrajete tuto hru vy? Musím uznat, že oba dva hráči představují podle mě extrém ve hře, ale ruku na srdce, kdo se někdy nezasekl na složité mysterce a na místo se nemusel vracet a na druhou stranu, kdo si nenechal poradit s nějakým složitým řešením někde na eventu od kamaráda? Má pro vás tahle hra i jiný smysl? Těším se na vaše komentáře a děkuji, že jste dočetli až do konce.
zdroje:
