Je konec dubna a my se sovou sedíme na příjemném ranním sluníčku na zahrádce jednoho penzionu v Prášilech a čekáme, až se Chemik se Sárinkou docpou snídaní, abychom společně vyrazili na dnešní výlet po okolí a navštívili Prášilské jezírko a Poledník. Kromě toho by to chtělo domluvit nějakou geocachingovou akci pod taktovkou geojihu, protože s eventy se po covidu roztrhl pytel a my přeci nebudeme zůstávat pozadu. Zanedlouho stoupáme od Prášiského potoka směrem k Poledníku, pod nohama se nám sem tam objevují zbytky loňského sněhu a krpálek utahuje. V poledne spočineme na rozcestí na odpočinkovém místě se stolem a dvěma lavicemi a při doplňování energie za pomoci turistického salámu a partou rohlíků debatujeme nad plány blízké budoucnosti. Event v Třeboni v záchranné stanici se už stal tradicí a letos bychom k němu mohli přidat i to dlouho slibované CITO. Večer se loučíme a my se sovou opouštíme s dobrým pocitem Šumavychtivou dvojici a míříme k domovu. Chemičák mě hned příští týden informuje, že vše domluvil a na naší dvoudenní návštěvu se v stanici těší.
Protože není čas zahálet a kalendář se tváří neúprosně, rychle po večerech po práci drápu dva listingy, jeden na klasický event s přednáškou na neděli, jak je tomu zvykem a přidávám ještě Keš In Treš Aut ívent na sobotu. Sbírání bordelu po Třeboňských parcích či stokách kolem silnic si ale odpouštíme a místo toho přislibujeme pěkně máknout právě ve stanici. Práce prý pro nás mají více než dost. Zvířátkům se musí pomáhat nejen sem tam upuštěnou stovkou, ale i rukama. Eventy se ale moc neplní, zejména na CITO se moc lidí nehlásí a tak den před eventem to vypadá, že se tam potkáme jen já s Chemikem a s pár kamarády z nedalekého okolí. Proto si ještě v pátek před eventem voláme a upouštíme od původního plánu strávit noc na výukové zahradě a v Třeboni zůstat na celý víkend a oba eventy.
V sobotu ráno, přesně tedy 28.5.2022, stojíme se sovou před desátou na značkách u stanice a netrpělivě vyhlížíme kačery, kteří nám přijdou pomoci. Za nízkou zídkou zvědavě pokukuje lišák Áron a na louce se líně pase koza s kobylou, počasí je parádní, slunko svítí a větřík pofukuje. Ke stanici doráží kačerka Rambolucie se synem Rambodominik a zanedlouho doráží i Michal (Chemic 77) a Petrzak. V areálu stanice nás vítá psík a brzy se setkáváme i s vedoucím, který nás vede na louku za mostem. Zde v několika minulých letech vzniklo výukové hřiště pro odpočinek včetně pískoviště pro děti. Holky do začátku fasují kropáče na vodu a pouští se do zalévání záhonků s bylinkami, my s Petrzakem bereme do ruky lopaty a rýče a noříme se do kátrování kompostu pro vznik dalších záhonů. Nejzodpovědnější práci dostává Michal a z balíku pletiva odmotává a střihá třímetrové pásy pro tvorbu vzdušných kompostérůvčetně jejich secvakávání svorkovačkou. Jde mu to od ruky a tak vznikají pěkně vzdušné válce na kompost z pletiva. Zanedlouho doráží i Bára od Výletníků a CZ kačer, kterým s Péťou posouváme naše lopaty a po příchodu rodinného týmu Pem18 v počtu dalších čtyřech kačerů fasujeme kolečka a začínáme plnit Chemičákovo pěkně připravené (a vzdušné) kompostéry tím, co pod sebou zvířátka ve stanici natropila. Nakonec se nás tady sešlo víc než dost a tak je u práce sranda a nikdo (kromě Chemika) se zbytečně nedře…
V jednu hodinu vyhlašujeme pauzu, makat se musí, ale i kačerům vyhládne a tak Péťa zalézá do místního týpí a rozdělává oheň. Já podle zásluh rozděluji stránky logbooku v podobě buřtů (každej kolik sní) a Michal rozlévá Chrášťanské na spláchnutí. Loguje se každý nožem na svého buřta a u ohně se probírá co jiného než kešky a vzpomínky.
Po obědě se vracíme zase ke strojům, tedy spíše ke kolečkům, ,,kátrovací“ parta už plní druhou plachtu a sem tam vytáhne nějakou tu hadovitou potvoru z kompostu (tři slepejše a jednu užovku, která se rychle a naštvaně odplazila zpět pod zbytky kompostu). Michal už má své kompostéry hotové a tak pomáhá s nakládáním koleček ve stanici a my vozíme. Objevuje se i AriDao s přítelkyní Janet_74, kteří se vrhají na natírání poklopu na studni se stojanem na popínavou růži pod kontrolou místní husy a labutě, které na práci řádně dohlížejí. Ještě usazujeme dřevěná zvířátka na louce na připravenou netkanou textilii a pro dnešek máme hotovo. Loučíme se s vedoucím, který je nadšený z odvedené práce a zanecháváme mu na louce dva kousky nocležníků nedbajíc předpovědi počasí hlásící silné noční ochlazení a odebíráme se pro dnešek k domovům do vyhřátých postelí.
Ráno v neděli se opět setkáváme na stejném místě a ve stejnou hodinu, tentokrát se to již před desátou hodinou před stanicí hemží kačery a kromě Petrzaka, který dnes nemohl dorazit, se sešli i všichni, kdo včera pomáhali (včetně těch dvou zmzlíků dopíkajíc se u ranního ohně v týpí). Zřizuji si vedle vydráka office platz s kasičkou na příspěvky k adopci zvířete a do popředí umisťuji logbook v podobě sovy oblečené do bílého trička s ještěrkou a vybavené černým fixem pro logování. Citlivé partie vyplňuji vlastním nickem a ostatním nechávám prostor na zádech. Kasička i soví záda se začínají rychle plnit.
Letos event doplňujeme o návštěvu výukové louky, kde se kocháme včerejším výkonem a ukazujeme, co jsme vlastníma rukama dokázali. Pan vedoucí nás pak provází po celé zahradě a přichází tak opět jeho poutavá přednáška o celém areálu, k čemu všemu slouží, co zde vše bydlí a kde se co ukrývá. Nechybí ani ochutnávka bylin. Některé (zejména kačerky) tato přednáška zaujala více, než ta následující ve stanici se zvířaty. Nakonec se ale přesouváme tam, opozdilci mi cpou do kasičky další příspěvky a hledají na sově volné místo pro zalogování. Rád si opět vyslechnu celou přednášku o místních obyvatelích včetně těch, co v posledním roce neměli moc štěstí a jsou zde noví. Nechybí a ani není na škodu doplnění informací o tom, jak se chovat v přírodě k opuštěné či poraněné zvěři. Nakonec celý event zakončujeme minimálně o hodinku déle, loučíme se s návštěvníky a se sovou se pouštíme do počítání příspěvků, které jsou opět velmi štědré. Vybralo se zase dost a tak naše oko padá na roztomilého vydráka ráchajícího se nedaleko našeho office stolečku v kádi a volba je jasná. Letos se kačeři složili na vydru Cipíska.
Už toho máme se sovou taky po dvou dnech dost a tak prohazujeme s vedoucím ještě pár slov a vyrážíme k domovu s příjemnými pocity. Opět to dopadlo dobře, oba eventy se povedly a zvířátka budou díky nám, kačerům, kterým není příroda úplně u zadku, zase chvíli v klidu. Chtěl bych tedy závěrem poděkovat všem, kdo se zúčastnili, kteří přispěli jak nějakou korunou, tak svou prací. Speciální díky patří kačerům, kteří s námi strávili oba dva dny v Třeboni a ultra mega podělkování patří rodinnému týmu Pem18, jsem rád, že se v mladé vlně kačerstva najdou i tak pohodoví, pracovití a s přírodou v dobrém smýšlející lidé a vedou k tomu i své potomky.
A co vy? Pojedete letos v létě okolo Třeboně? Nezapomeňte se zastavit na odlov nějaké té keše a nenechte si ujít návštěvu záchranné stanice, popřípadě výukové louky, stojí to za to!
