Příběh vyprávěný srdcem

Ahoj kačeři a všichni ostatní, ke kterým se tento článek dostal. Dnes nepůjde jen o geocaching, ale o snad zajímavou sondu do místech, která jsou nám běžně uzavřena. Věřím, že i když nepůjde přímo o geocaching, tak že i tak si najdete čas článek přečíst a že Vás informace v něm dokáží obohatit a že Vám článek přinese zajímavé a pro Vás obohacující informace, které možná netušíte. PS: U několika míst, která v článku zmiňuji, najdete i velmi zajímavé virtuálky, ale o těch třeba jindy.

ÚVOD

V roce 2018 jsme se poutníky z Nepomuku vypravili do Prahy na slavnosti Navalis, během nichž měli poutníci převzít i část relikvie svatého Jana Nepomuckého pro kostel Nanebevzetí panny Marie na Zelené hoře. Nepomuk, který leží cca. 30 km jižně od Plzně je totiž rodičem svatého Jana Nepomuckého. Brzo ráno jsme se tak s ostatními poutníky vydali autobusem na Prahu, do které jsme kolem desáté hodiny dorazili a díky zvláštnímu povolení směl náš autobus zaparkovat přímo na Hradčanském náměstí před Pražským hradem.

V tuto chvíli jsme ani já, ani můj syn ještě neměl nejmenší tušení, jaké úžasné zážitky a jak zajímavá místa nás čekají. První cesta poutníků vedla do Pražského arcibiskupství, kde nás čekala naše první prohlídka po místech, kam běžně nelze vstoupit. Udělal jsem zde několik fotek a doufám, že pro Vás budou zajímavé. U jednotlivých fotografiích najdete popis míst, kde byly pořízeny.

PRAŽSKÉ ARCIBISKUPSTVÍ

Pražské arcibiskupství je bezpochyby jednou z významných památek, o které si jistě dokážete na internetu najít informace (pokud Vá zajímají), já Vám chci ale přinést a ukázat několik fotografií z interiéru a zprostředkovat Vám tak alespoň vzdáleně zážitek a atmosféru, kterou jsme na místě zažili my.

Nádvoří

Na první fotce výše je vnitřní nádvoří Pražského arcibiskupství, na druhé jsou dveře. Ty dveře jsou ale poměrně významné, jsou focené z menšího předsálí, odkud se dá jít do kardinálova bytu a zároveň do jeho soukromé kaple. Ano, za dveřmi z obrázku je byt českého kardinála. Na třetí fotce je jedna z mnohých fotek a sošek tohoto unikátního předpokoje. Na dalších třech fotografiích níže pak můžete vidět košíky s dopisy, které pan kardinál dostává z celého světa (a které zde čekají než budou přečteny), interiér předpokoje a na poslední fotce pak samotný vstup do kardinálovy soukromé kaple.

Ze samotné kaple jsou pak následující tři fotografie.

Po návštěvě arcibiskutvství nám bylo oznámeno, že smíme v doprovodu navštívit i Katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha a tak jsme se vydali čekat před vstup na naše průvodce. Jako každý jiný, kdo dnes navštíví “útroby” Hradu, jsme se museli podrobit pečlivé bezpečnostní prohlídce a následně jsme už před vstupem do Katedrály čekali na naše průvodce.

KATEDRÁLA SVATÉHO VÍTA, VÁCLAVA A VOJTĚCHA

Katedrála je dnes velkým turistickým lákadlem a tak není divu, že je plná turistů s jejich průvodci. Naši průvodci se ovšem malinko lišili, měli s sebou vysílačky a jako jedni ze správců Katedrály směli i na místa, kam je běžnému návštěvníkovi přístup odepřen. Osobně musím říci, že to byl pro mě opravdu unikátní zážitek, z míst, kde na člověka dýchne historie. Na následujících 3 fotografiích je Katedrála, která sama o sobě vzbuzuje velký respekt. Další fotografie pro Vás budou ale dost možná ještě zajímavější.

Naši dva průvodci nás s výkladem provázeli Katedrálou a bylo opravdu úžasné je sledovat při jejich práci. Jednalo se o dva muže (jejichž jména si bohužel nepamatuji), kteří se spolupodílejí na správě Katedrály. S sebou měli vysílačky a bílé rukavice. Důvod těch bílých rukavic se dozvíte velmi brzy. Tito dva skvělí chlapíci nás prováděli Katedrálou a občas nadzvedli i provaz, abychom mohli obejít některý z hloučku zahraničních turistů. A v jeden moment se zastavili i u dveří, které jsou běžně zamčené a kam běžný návštěvním může jen zběžně nahlédnout přes tabulky skla ve dveřích. V ten moment se v rukou jednoho z nich objevily klíče, v zápětí zarachotily v zámku a my jsme mohli do těchto zamčených dvěří vstoupit. Je opravdu těžké vylíčit pocit, když vstupuje do dveří, za kterými se nachází sakristie tak významného místa. Sakristii a nejen ji můžete vidět na dalších fotografiích. Fotografií bude teď trochu více a jsou i přes svojí špatnou kvalitu krásné.

dveře do sakristie

sakristie

sakristie

sakristie

sakristie

sakristie

Na poslední fotce můžete vidět unikátní klenbu, která se v sakritii nachází, tato architektonicky zajímavá klenba z předešlé fotografie se dostala i na jednu naši bankovku. Nebudu Vás dlouze napít, jedná se o bankovku v hodnotě 100 korun a abyste ji nemuseli běžet hledat v peněžence, můžete si ji prohlédnout i na dalším obrázku, kde je zobrazena zároveň s Karlem IV.

Klenba v sakristii Katedrály

To ale zdaleka nebylo vše, co pro nás měli naši průvodci připraveno. A teď se konečně dostáváme k těm bílým rukavicím, které měli oba s sebou. V sakristii na poutníky z Nepomuku totiž čekalo ještě jedno velké překvapení. Jak jsem již zmínil v začátku, přijeli poutníci pro část relikvie svatého Jana Nepomuckého a v tuto chvíli tam na nás čekal i jeden z pokladů, který je v Katedrále uložen, relikviář svatého Jana Nepomuckého. Na dalších fotografiích je vidět šedivá schránka, ve které je tento relikviář uložen. A právě na vyzvednutí a manipulaci s relikviářem měli naši průvodci ony bílé rukavice.

relikviář

bílé rukavice a relikviář

A tady nastává moment, kdy si říkáte, že těch úžasných překvapení bylo za den takové množství, že už nemůže přijít další, ono ale přišlo. Naši dva průvodci pro nás měli totiž schováno ještě jedno překvapení a tím byla prohlídka Kaple svatého Václava. Kaple svatého Václava je dost možná jedním z nejstřeženějších míst v Česku, protože právě odtud vedou dveře do místnosti s českými korunovačními klenoty. Jen těžko se mi popisuje situace, kdy naši průvodci odstranili zábrany, které návštěvníkům Katedrály brání ve vstupu do kaple a do vysílačky sdělili někomu z lidí na dispečinku : “Právě vstupujeme do kaple.” Ten pocit je neopakovatelný. Rád Vám tak přináším alespoň několik fotografií z kaple, včetně fotografie původního sarkofágu svatého Václava a dveří, které vedou ke korunovačním klenotům. Na poslední fotce pak můžete vidět okénko, které můžete v Katedrále vidět a které vede právě do místnosti s korunovačními klenoty.

MŠE SVATÁ A PRUVOD

V podvečerních hodinách pak byla v Katedrále sloužena Mše svatá, kterou vedl Dominik kardinál Duka a při které byl poutníkům z Nepomuku předán relikviář s ostatky svatého Jana Nepomuckého. Po mši následoval průvod, který se vydal Prahou po tzv. Královské cestě až na Karlův most, kde byl zakončen u sochy svatého Jana Nepomuckého. Karlův most byl tou dobou již v obležení diváků a průchod celého průvodu nebyl jednoduchý. Pomyslný “klobouk dolů” před organizátory a ochrankou, která dokázala celou situaci zvládnout. Pravdou zůstává, že stovky přihlížejících diváků před celým průvodem automaticky ustupovaly a nezaznamenal jsem, že by někde během cesty vznikl problém. Slavnosti Navalis byly ve večerních hodinách zakončeny slavnostním ohňostrojem nad řekou Vltavou.

Mše svatá

začátek průvodu

průvod Královskou cestou

opravdu velká účast

svatý Jan Nepomucký na Karlově mostě

Katedrála

ZÁVĚREM

Závěrem bych, i když opožděně, rád poděkoval všem, kteří nám tento nezapomenutelný zážitek umožnili, zejména pak poutníkům z Nepomuku, Pražskému Arcibiskupství a našim průvodcům, jejichž výklad byl nezapomenutelný. Moc děkujeme.