To, že jsou chlapci z geojihu mladí a krásní, není potřeba světu oznamovat, natož na to zde nějak více upozorňovat. To, že jsou to zapálení kačeři a s přírodou to myslí lépe, než kdejaká Švédská holčička je také jasné. A tak jsme se jednou dohodli a vydali se udělat event do zoo. No do zoo, spíše do záchytné stanice v Třeboni, která se stala takovou malou zoologickou zahradou zachráněných zvířat… no ale vezměme to pěkně od začátku, takže…víš, to bylo tak…

Jednoho krásného dne, bylo to na apríl, jsme se sovou vyrazili na odlov nějakých restů po okolí Třeboně a jako první krabku jsme si vybrali Romixovku a to mnou dlouze opomíjené seníky. Kolem kešky jsem často projel, ale nikdy nezastavil a keš neodlovil. Proto jsem vybral vhodné místo pro zaparkování, shodou náhod nedaleko záchytné stanice a vydali jsme se na odlov. Sovu zaujala hned cedule u vstupu a jako milovnice všeho chlupatého (viz moje fotka) se dožadovala návštěvy. Já lačný po lovu jsem jí tedy slíbil, že se tam mrknem, ale až odlovíme. Cestou zpět od kešky jsem tedy opravdu zavítali dovnitř a nestačili se divit počtem voliér a výběhů pro opuštěná a zraněná zvířata. Nikde nikdo, jen my, klícky se zvěří a dvorem brouzdající se čáp. Celou stanici jsme si prohlédli, zaujali nás hlavně vydry, které jsme si mohli i pohladit, protože je během naší návštěvy ošetřovatelka vytáhla na vodítku trošku si zaplavat do nedaleké Zlaté stoky. Sově samozřejmě nemohla spustit z oči z puštíků a ptáků jejímu nicku příbuzným. Po ukončení návštěvy jsme se plni silných zážitků rozhodli, že bychom mohli s geojihem na tomto místě uspořádat event.

S nápadem jsem tak brzy seznámil největšího (čti Chemic77) a společně jsme si domluvili schůzku s panem Novým, správcem stanice. Společně jsme si celé místo ještě jednou prošli a domluvili se na tom, že my zajistíme kačery a on nás provede stanicí a přidá komentovanou prohlídku. Celý event jsme se rozhodli rozdělit do několika skupin po dvaceti kačerech až podle návštěvnosti. Hlavní bylo jedno a to vybrat nějaké peníze a adopcí některého ze zvířat podpořit chod celé stanice a osudy zvířat. Při psaní listingu jsem ho doplnil o tabulku (přeci jen, bez tabulek by to nešlo) s cenami za adopci jednotlivých zvířat a po vypuštění už jen sledoval, jak se nám logbook pěkně plní návštěvníky.

V den D, tedy v neděli 19. května jsme vyrazili ráno do Třeboně a před eventem se setkali s kamarády z geojihu. Domluvili poslední organizační věci a začali vítat první kamarády. Další tabulku (jedna je málo) tvořily skupiny kačerů rozepsaných podle dané hodiny komentované prohlídky. To se mi dost zvrhlo, protože se během rána a i během eventu hlásili další a další zájemci a přicházeli dost nekontrolovaně, nedbaje na mé tabulky.

Vše ale hravě vyřešil pan Nový. Nečekal jsem od komentované prohlídky nic výjimečného, představoval jsem si, že účastníky eventu provede od výběhu k výběhu a popíše o jaké zvíře jde a co žere a jak pěkně vylučuje, ale ne. Pan Nový je opravdu zapálený a dokázal na sebe strhnout pozornost až třiceti kačerů (včetně malých dětí) a ty bez hlesu poslouchali a pozorovali jeho krásný výklad, kde nechybělo prostě nic. Každé zvíře představil, vysvětlil, co se mu stalo a jak se k nim dostalo a nezapomněl se s každým svěřencem pozdravit a dát mu něco k snědku. Kde to šlo, vyndal pacienta z výběhu a ukazoval ho návštěvníkům. Nejzajímavější bylo jeho věrné napodobování krkavčího povídání. Skupinky se nám tedy postupně střídaly a pan Nový nestihnul ani vychladnout a hned navázal na další kačery a celou svou poutavou přednášku ukazoval znovu a znovu. Po cca čtyřech hodinách uspokojil všechny kamarády kačery a musím uznat, že mi ho bylo i líto, protože svým poutavým vyprávěním zaujmul tři skupiny po sobě a to o větším počtu, než byl původní plán. Ale povedlo se a lidi odcházeli nadšení a my byli velmi mile překvapení jeho výkonem.

…Ale jak to bylo s tou adopcí? No vstup do zoo je dobrovolný, jak hlásá cedule už venku a to jsme zachovali. A kdo chtěl, ten dal nějakou tu korunu a dali všichni….a ne málo. Nakonec se vybralo 11500,- KáČé…nene nesplet jsem si nulu…tohle opravdu dalo 36 zalogovaných nicků (ne 36 lidí, nakonec nás tam mohlo být i kolem 60 – 70 lidí) dohromady a přispělo tak na adopci a pomoc této krásné záchytné stanici. Velké díky patří Vlasemovi, který prostě vzal dvoutisícovku a adoptoval sojku Kelišku. Nicméně díky všem ostatním jsme adoptovali i vysněnou vydru Žolíka (tajný sen sovy…ale já po ní taky pokukoval) a nakonec zbylo i na netopýra Růženu. Musím uznat, že nejlepší pocit jsem měl před odchodem ze stanice, kdy jsem čekal, že dostaneme kartáč od pana Nového za vysokou účast a za jeho zničení výkladem, ale on se rozzářil a moc nám děkoval a ještě nám nabízel pohoštění. Dohodli jsme se na další spolupráci a v plánu bylo i CITO na letošní podzim, bohužel s nedostatku času celého geojihu se nějak nestihlo zorganizovat.

Tak takové to tedy bylo…Dnes jsem navštívil stanici ,,cestou odněkudněkam“ s kamarády a okouknul stav. Jak vydrák Žolík, tak již zazimovaný netopýr Růžena mají svou cedulku s adopcí. Bohužel sojka Keliška jednou při krmení zdrhla a uletěla, takže zde po ní zůstala prázdná voliéra a čeká nejspíš na nového majitele s pochmurným osudem. Místo ní nás přivítala srnka, která je tu asi od třetího dne svého života a nechala se klidně podrbat za uchem.

Takže, až pojedete příště přes Třeboň, nezapomeňte se zastavit na plácku za záchytnou stanicí, odlovit si Romixovy seníky a omrknout místní zoo. Veverky už mají před výběhem kladívko a ořechy, tak jim nezapomeňte jeden rozbít a nakrmit je…ale pěkně rovným díle, rádi se o ně perou. My, kluci z geojihu, co jsme hezcí, chytří, myslíme to dobře s přírodou a máme dalších šest kladných vlastností, zase určitě uděláme nějakej event. A zase adoptujeme společně s vámi nějakou tu potvůrku, co si to zaslouží a potřebuje…

Díky za přečtení

Metlák