Je jedna ráno a já uháním od Budějc směr Křemže, kde těsně na hranici okresu stáčím auto s dobře ukrytým baťohem v prostoru rezervy ke Slavči. Stejně mě zastavuje dědula výhružně mávající červeným světlem na křižovatce a v dlouhém koženém kabátu se hrne k okýnku. ,,Kam jedetééééé“ ptá se výhružně a tlačí mi placku s velkými písmeny L a M pod xicht. ,,No, víte, jsem veterinář a jedu tuhle do Slavče pomoct jednej koze se zlomenou nohou, vona je březí, tak a by to donosila“ vymýšlím si a srdce mi jede na stopade… dědek mi chvíli svítí čelovkou do auta a kontroluje sedačky… ,,Papír mátééé“… moje ruka vystřelí a podává mu falešný dokument se všemi iniciály vymyšlené kozy, do kterého dlouze mžourá a pak mi ho podá zpět… ,,dobře tak jeďtéééééé … ale za hodinu ať jste prýýýýč, jinak vás budu muset hlásííít“ dodává a fotí si moje poznávačky. Hezky poděkuju, popřeju mu pěknou službu a rychle odjíždím. Auto zhasínám ve Slavči a tiše projíždím obcí až k lesu. Oktáfku topím v jámě, kterou tu nechali místní hledači vltavínů a zahazuji jí chvojím. Snad jí z tý díry zase jednou vyhrabu….
Rychle se ženu s osprejem do kopce na Kluka, nejvyšší to kopec Budějckýho okresu… odtud už je to kousek do toho Krumlovskýho…a v tom je Frymburk s mou ztracenou keší. Z Kluka mířím po zelený opět dolů k silnici, hranici okresů… přecházím jí rychle, ale potichu, pro jistotu sebou na chvíli plácnu do stoky. Přeci jen, dědek je tak půl kiláku ode mě a nerad bych, aby zavětřil podraz. Dneska nevíš. A taky jsem to viděl v králi Šumavy… Valim dál, Křemži a Holubov obcházím polema a lesem, nakonec se dostávám až na Kleť. Je asi šest a vychází slunce. Nikde nikdo a celý kraj vstává. Chvíli se kochám tou krásou a cpu se sekanou. Jde na mě spaní a tak se zakempím na dvě hoďky v díře pod malou skalkou pod vrcholem.
V devět mě budí slunce a zvuk motoru. ,,Kdo sem sakra dneska…“ povídám si, ale náhle auto zastaví nedaleko mě. Zatajím dech a poslouchám, z auta vyskočí tři postavy a ozve se známý hlas. ,,Prej za kozou povídáááál, mě to bylo hned divnýýýý, pánové esembácíííí. Ten šel do kopcéééé, povídááám, já si přišel na jiný floutkýýýý, mě v padesátýýýýým neprošla mýýýýýýýš….“ ,,Dobře, pane Kazdera, nechte nás tu porozhlédnout, my to tu okouknem a pak pojedeme zase dál, ano?“ ozval se druhý hlas a nervózně přešlapoval po prašné cestě. Někdo zašátral v kapse a ozval se zvuk zapalovače. Nejspíš si ten třetí zapaloval cigaretu. ,, Hele Lojzo, omrknem to tady honem a mizíme ne? “ Kroky se vydaly nejdříve k vrcholu, ale poté se stočili a začaly pátrat v okolí mé skalky. Zahrabal jsem se ještě více do díry a srdce mi jede zase na stopade. Dědek zamindrákovanej, myslím si, ale tu najednou uslyším kroky vedle svého úkrytu. Na zem dopadne špaček od cigára a ve slunci se zaleskne hlaveň samopalu. ,, Pepo, máš něco?“ ozve se vedle mě… ,, Nic Lojzo, jedem, ten je dávno doma“ ozve se druhý hlas a za chvíli opět zavrčí zvuk motoru a auto se vydá na ústup. Ještě hodinu ležím ve svém úkrytu a pak se rozeběhnu pryč… pryč dolů z kopce směrem na Vyšný, dál, směrem k Frymburku a ke keši…
pro pokračování klikněte na další číslo stránky
