Velikonoce s Kingdom Come

Pokud bych tento článek publikoval na nějakém herním magazínu, jistě by si nadpis spojili čtenáři s potemnělou místností, kterou osvětluje pouze světlo vyzařující z monitoru, hektolitry energetických nápojů, plechovky a obaly od křupek povalující se všude kolem a jednoho umaštěného vykrmeného chlapce užívající si virtuální svět, který mu jistě tato hra v plné kráse poskytne. Je pravda, že po zakoupení nového počítače jsem i po této hře pokukoval, ale když se člověk dozvěděl, že celý děj je situován do naší krásné Sázavy, mrknul jsem se i do mapy. Zde se na mě rozzářil devadesátikilometrový hadík složený z cca 180 zelených obratlů a s úplně stejným názvem, jako má právě tato hra. A tak k myšlence ponořit se po večerech do virtuálního světa středověké Sázavy přibyl další plán. Plán si nejdříve vše prohlédnout pořádně naživo a na vlastní oči.

Velikonoce s KCD 1 2

Po této sérii jsem pokukoval už od vloni a tak když jsem letos zjistil (a že to bylo celkem pozdě), že na velikonoce mi vyjdou čtyři dny volna, začal jsem ukecávat okolí, aby tuhle bláznivou sérii se mnou prošli. Na třetí pokus jsem domluvil ubytování a týden před akcí se k nám přidal ještě poslední kačer, který naštěstí v tom samém místě ukecal ještě jeden pokojík. Celkem nás tedy vyráží pět a to ve složení já, sova, Tomáš s Markétou z týmu Tom1974 a poslední kousek Petrzak.

V pátek ráno máme sraz u nás před barákem a já rvu dosti hmotnou cestovní tašku na chodník. Je pravda, že těch dvanáct plechovek plátna a flaška Republiky těm hadrům dost přidala na váze. No ale člověk nikdy neví, co ho za hranicemi kraje může potkat. Po řádném nákupu balených salámů a chleba (jo taky balík vody, aby se neřeklo) vyráží Tomova oktáfka směrem ku Praze. Petrzak za chvilku volá, že vyráží po vlastní ose. Setkáváme se v jedenáct na místě a nejdřív se ubytovává(vá)me. V pokojích je asi sedm stupňů, tak mizíme na terásku a před dnešním výkonem vytahujeme sváču. Cpu se salámem a rohlíkama a protože se kluci spolu hádaj, kdo vezme dneska auto na start dnešního úseku, otvírám si k svačině pivo (Petrzak se tváří dost smutně). Vyrážíme nakonec s Peťou (Petrzak) a já mu slibuji, že hned jak zastavíme, otevřeme si pivko už spolu. Naviguji a parkujeme nedaleko viaduktu u stoosmdesátky.

Velikonoce s KCD 1 3

Dnes nás čeká cca 16 kilometrů. Vyrážíme a hned po 180ce lovíme kešku boží muka, kde potkáváme auto jiného kačera. Péťa tahá pivka z báglu, já taky a pěkně si je odkládáme do výklenku kapličky, za což dostáváme od Markéty řádný pucung. Nakonec si pivo dává i sova s Tomášem (jen Markéta s náma nedrží basu) a míříme po sérii do kopce až ke kešce Pseudotsuga menziesii, což je již vypočtená mysterka z domova. Dáváme chvilku oraz a kocháme se hezkým stromem a kamenným stolem. Razíme dál až ke keškám WILD a Hárd WILD, které nejsou přímo na cestě, ale protože sova odmítla dokousnout své pivo a třičtvrtě mi ho nechala, ujímám se navigování a po třech pivkám to ženu za šipkou lesem nelesem, křovím, nekřovím a ostatní za mnou. Nakonec se zdárně domotáme až ke kešce. Další postup po sérii už je v pohodě a my tak vycházíme z lesa do Ratají a míříme až k jedničce, která je na krásném místě s výhledem na hrad. Doběhnem si ještě pro dvojku a trojku a zakončujeme dnešní odlov na Zámku v Ratajích, kde mají náhodou otevřenou hospůdku, takže se přidáváme k cyklistům a dáváme si také pivko z Kácova. Vracíme se zpět a ukecáváme majitele na zatopení v pokojích (což celou situaci otočilo a ve čtyři ráno jsme tam měli ze sedmi stupňů krásných třicet) a dáváme si výbornou večeři a nějaké to pivo. V jedenáct se odebíráme k zaslouženému spánku do vyhřátých pelíšků. Dnes to bylo cca 16 kiláků a 42 krabic.

Velikonoce s KCD 1 7

V sobotu se slejzáme řádně vyspinkaní v osm na snídani a kolem deváté už vyrážíme na dnešní okruh. Cestou na dnešní první keš ze série lovíme ještě studánku Rakovku a míříme na 42ku (zajímavé, že po včerejších 42 keších začínáme zrovna touhle). Odtud vyrážíme k bílému kameni a pak proti číslům na 41 až zpátky do Ratají. Od desítky to bereme přes most do Ledečka ke studánce a okolo vody ještě pro čtyřku a pětku, které jsme tam včera nechali. U pětky slavím pětitisícovku (bez piva L) a bereme to do kopce. Zatavili jsme se opět na zámku, ale hospůdka byla dnes ještě zavřená. Naštěstí jsem si ale všiml dvou chlapců s kelímkem a tak jsem je dohnal a donutil je vyklopit, kde to pivo sehnali. Za chvilku jsme už všichni seděli na stejné lavičce jako včera a vychutnávali si studené pivko.

Od zámku pak série pokračuje asi po nejhezčí cestě s krásným výhledem na zákrutu řeky a do kraje a končí na parádní vyhlídce. ,, To mi řekni, že tu není keška“ povídám a začínám hledat. Nu ale nikde nic a tak valíme dál. Až u další keše si Tom všiml upozornění na právě navštívenou vyhlídku s ,,překvapením“. No nechali jsme jí tam a vyrazili dál po trase. Dalším dnešním zpestřením byla keš Směnárna turistických známek. Vyluštěná byla a od trasy nijak moc neodbočovala, tak jsme se pro ní zastavili. A byla parádní. Dále jsme dnes na trase potkali i hrad Talmerk, kde si místní postavili barák přímo za hradbami zříceniny a v Mrchojedech na nás koukal velbloud a hned dvouhrbej. Zde jsme se rozhodovali, zda se stočit ze série na lávku a domů, ale protože nejsme měkký, vyrazili jsme dál až k lávce u Sázavského ostrova. Zde jsem ještě vyběhl na strom pro ,,Kde se koupat na Sázavě?“ a pak jsme k velké radosti sovy rozhoupali s Tomášem lávku. Přes kešky Pavel Kohout, Budínský jez a Two Tunnels jsme se vrátili opět k ranní studánce a hurá domů. Majitele jsme ukecali, aby nám topení zase vypnul, nám se sovou to dost pomohlo, ale akumulačky u Tomáše a Markéty v pokoji jistě hřejí ještě dnes). Po večeři jsem vypil tři piva a byl po dnešku tak hotovej, že jsem se odebral v deset do postele. Dnes jsme nachodili 34 kilometrů a odlovili 80 krabic.

Velikonoce s KCD 1 6

Včera jsme večer propadali trudomyslnosti a plánovali na neděli něco menšího a začal se tak nahlodávat celovíkendový plán odlovit celou sérii. Petrzak musel domů na oslavu a tak jsme osiřeli a zbyli jen čtyři (nebo teda 3,5 – sova je dost podměrečná). Péťa nás hodil k 43ce a rozloučil se s náma a my jsme stáli tam, kde včera ráno, ale vyráželi okruh druhým směrem na Stříbrnou Skalici. Nožičky se přes noc celkem dobře zatáhly a tak s včerejší plán kratší trasy začal rychle rozplývat. Cestou jsme vzali kešku studánka Vosovka (tady se s těma studánkama trochu roztrh pytel) a parádní kešku s krásným výhledem Butch Cassidy and The Sundance Kid (musím říci, že tyhle kešky k starým westernům jsou vždy na krásném místě s hezkou vyhlídkou a nestihl jsem odlovit jen jednu). U kešky křížek-8 jsme vyhnali sovu na strom. Po odlovu kešky Ve studeném jsme si nedaleko všimli prapodivné kačerské informace (a neřeknu co to bylo), nicméně jsme pokračovali dále, protože jsme nezjistili, k čemu tato indicie patří.

Ve Skalici jsme skočili jen pro dvě kešky pod lomem a pokračovali od 86ky po druhé straně zpět. Malý ocásek kolem lomu a chatové oblasti jsme si nechali ještě na zítra. Právě po druhé straně začala ta pravá sranda a cesta vedla neustále z kopce do kopce, až jsme dorazili na vyhlídku ke kešce Hodný, zlý a ošklivý. Složení jsme měli vhodné a tak jsme vytáhli sváču a pokochali se výhledem na řeku a dráhu Sázavského pacifiku. Po obědě jsme zamířili směr Mělník (vesnička nedaleko Sázavy – ne to město) a přes Nechybu a Radvanice se stočili k naší oblíbené lávce (sova se opět k její velké radosti dost pohoupala) a hurá domů. Dnes jsme nachodili 29 kilometrů a odlovili 64 keší. ( Tomášovo akumulačky stále vydávají dosti tepla)

Velikonoce s KCD 1 8

V pondělí jsme vstali o chvilku dřív, abychom zabalili a vydali se v osm na snídani. Dostali jsme párečky a bramborovej guláš, takže jsme se řádně nacpali a po rozloučení s majitelem (bylo to tu super, určitě se tam vrátím) jsme vyrazili do Stříbrné Skalice dolovit zbytek série. Auto jsme nechali u kostelíka nad vsí a po odlovu dvou mysterek zamířili vstříc zbytku série. Cestou jsme potkávali koledníky a tak nakonec došlo i na obě holky (sova byla zbitá lehce, Markéta dostala o dost víc, ale asi si zasloužila). Od 84ky jsme vyrazili až k poslední chybějící 73ce. Cestou jsme odlovili i výhled na Perseidy a po odlovu poslední kešky si řádně oddechli. Netrvalo dlouho a na mě přišel splín, že už to máme za sebou a není tu už co lovit. Přeci jen to bylo parádní a rychle to uteklo. Holky jsme nechali na pospas motorkářům v hospodě a vydali se zpět pro auto. No a hurá domů…cestou jsme dali ještě dvě drajfky kolem dálnice, abychom nevyšli ze cviku a pak už jen cesta do Budějc. Dnes jsme nachodili 10 kilometrů a odlovili 18 krabic.

Možná se někdo ohradí nad článkem popisujícím cestu po sérii, možná, že to dokonce někteří kačeři nevyhledávají anebo přímo nesnáší, ale já jsme rád, že jsem jí navštívil, protože mě krásně provedla krásným krajem, dokopala do míst, kde jsem nikdy pořádně nebyl. Osobně také nevyhledávám série lovitelné kolem silnice, ale přírodou se rád projdu. Musím pochválit jak počasí, kdy jsme měli stále slunečno a přibližně 25 stupňů, tak i ubytování, které bylo za hubičku s parádním jídlem i pivem. A jaké je tedy shrnutí? Za čtyři dny 90 kilometrů a 204 krabic…jo je to kombajn, uznávám, ale užil jsem si to. Tak teď, když už to mám za sebou, můžu se v klidu pustit do hry a omrknout, jak to tam tenkrát vypadalo a porovnat s realitou. A co vy? Máte rádi takové série? Byli jste už na Sázavě? Máte KCD odloveno?


Série Kingdom Come Deliverance založil omadlikovi. Série je inspirována světově známou českou počítačovou hrou Kingdom Come Deliverance českého studia Warhorse. Příběh hry je zasazen do Čech roku 1403.

zdroj: Standashow